Být lepší s vyžehlenou košilí

10. srpna 2017 v 16:06 |  DIARY
Nejsem ten typ kluka, o kterého jeví zájem každý druhý. Nepřehazuji kluky vidlemi. Ale nedávno se tak stalo. Během dovolené, kterou jsem měl prvních čtrnáct dní v červenci, mě kamarádka jen tak vyfotila a díky této fotce na mě stáli zástupy kluků. Nestál jsem o to. Ale bylo to fajn zpestření toho mýho stereotypního života.
Napsal mi kluk, který mi přišel jako ten, se kterým bych rád sdílel svůj život a dělil se s ním o svoje radosti i trable. Ne že by se mi nelíbil, ale podle fotek, které mi poslal, tak jeho vzhled neodpovídal klukům, které běžně vídáváme v reklamách a časopisech. I přesto jsme se domluvili na setkání. Chtěl jsem mu dát šanci. Fotka je jedna věc. Realita věc druhá. A taky že ano! Na setkání dorazil příjemný mladý klučina. O hlavu vyšší jak já, což je bod navíc!

Kolegyně mi říkala, že správného muže poznám podle bot. Jestli jsou špinavé, nemám se tím člověkem vůbec zabývat. Naštěstí je měl čisté. Jen jsem nechápal, proč si bere hnědé kožené boty a vkusné rifle, když je venku přes pětatřicet! Mimochodem od té doby, co mi tohle kolegyně řekla, dbám na to, abych měl vždy čistou obuv. Když si ji někdy zašpiním, opravdu se za sebe stydím.

Bohužel neměl vyžehlenou košili, což celkový dojem shodilo dolů. Ale v tu chvíli jsem si říkal, že kdyby nám to vyšlo, můžu ho vyšperkovat a košile mu budu rád žehlit. Během naší schůzky jsem ale od toho, že to třeba klapne, hodně upustil. Povídal o své bakalářské práci, která je o nějakém hmyzu. Chvíli vykládal o leteckém inženýrství. Tyhle témata jsou pro mě neznámá. Nic mi to neříká. Nebaví mě to. Ale byl tak klidný. Mluvil pomalu. Soustředil se na každé své slovo. Přiznávám, že mě to štvalo, ale když ten jeho úsměv byl tak dokonalý!
Zhruba dvě hodiny po schůzce mi volal. Říkal mi, že musíme vybrat hrníčky. Hrníčky, do kterých mu budu vařit kafe. Nemám rád, když na to někdo tak tlačí a spěchá a tak jsem hodil zpátečku. Nečekal to. Domluvili jsme si druhé setkání. Vyzvedl mě v práci a jeli jsme do centra. Myslel jsem si, že si užijeme skvělý teplý letní večer, ale v průběhu procházky mi oznámil, že musí do práce a chtěl mě jen doprovodit na zastávku. Cože? Mrzelo mě to a naštvalo. Říkal jsem, že nerozumím a nechápu věci, o kterých neustále mluví. On nechápal mě. Nemělo to cenu. Napsal jsem mu to a víte co? Dal si mě do ignoru. Pobavilo mě to. A proto jsem se zase přesvědčil v tom, že chci být sám. Výjimečně mě to štve, ale je mi tak líp.
Zrovna dneska mi dorazily nové kousky oblečení, ze kterých jsem nadšený. Jsem sice na mizině a na výplatu čekám jak na boží smilování, ale rozšiřuji a pomalu měním šatník. Chci být lepší a dělat to, co mě baví. Třeba se pěkně oblékat. Mimo to jsem dostal nabídku na napsání životního příběhu jednoho umělce. Nabídku jsem chtěl odmítnout, ale tohle je ta příležitost, která mi může otevřít další dveře, a proto jsem se rozhodl přijmout ji. Musí se kolem toho dořešit spoustu drobností, ale těším se na to. Tohle mě baví! Tohle chci dělat! A zda jednou přijede princ na bílém koni, nebudu se tomu bránit, ale skočit po prvním klukovi, se kterým konverzace nekončí u sexu a dostaneme se dál jak "jak se máš?", to prostě nemůžu. Nechci. Teď ne.
 


Komentáře

1 Es. | Web | 30. srpna 2017 v 21:44 | Reagovat

dobré je, že si zjistil, že to neklapne takhle na začátku, ty hrníčky by mě taky vystrašily

pěkného oblečení není nikdy dost :-)

PS: ta rada ohledně bot, něco na tom je, musím si to zapamatovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama